Chceme-li pojmenovat nějaký jev (věc, zvíře, situaci, atd.), přiřadíme mu jazykový výraz. Nejčastějším prostředkem pojmenování je slovo
Ustálená jednotka jazyka, které je tvořena skupinou hlásek, a má vlastní význam
Slova pojmenovávají
skutečné jevy: Př. pes, postel, zpívat, déšť
poukazování: Př. my, tamta, tohle
pocity a zvuky: Př. fuj, au, vrků
spojky vět: Př. ale, nebo, a
jedinečné názvy: Př. Honza, Česká republika
jednoslovné: Př. ráno, bazén, záře
víceslovné (jednu skutečnost říkají více slovy): Př. šicí stroj, detektor kovu, snubní prsten
Spojení dvou či více slov, která z významového hlediska vytváří nerozdělný celek. Vyskytuje se nejčastěji jako odborný název
Př. hroší kůže, tetřev hlušec, kyselina
sírová, zákon zachování energie